PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
AZARATH z poľského Tczewa nie sú žiadnou zánovnou záležitosťou, na scéne sú od roku 1998 a v lete roku 2011 vydali svoj piaty album. Počul som ten predošlý, všetko na ňom bolo v poriadku, nakoniec Poľsko v metale = kvalita, akurát že ma extra nezaujal. Na nový som videl chválu, zohnal som si ho, reku čo a ako, a – „mal pravdu, ten chlapec!“ Presný opak ich poľských pekelných kolegov STILLBORN, ktorých albumy plné jedovatého nabrúseného death metalu páchnuceho sírou inferna mám naozaj rád, ale posledný „Los asesinos del sur“ zo septembra minulého roku ma zatiaľ akosi baviť nezačal.
AZARATH model 2011 sú elitný death/black metal, besný, rýchly, temný, nemilosrdný, nabrúsený a peklom dýchajúci. Neviem, aký hudobný podmaz si chystajú štyria jazdci Apokalypsy na deň, kedy príde ich čas, ale musia sa sakra snažiť, ak chcú prešťať týchto svojich troch poľských konkurentov. Nenachádzam tu chyby, naopak je veľa toho čo by som vyzdvihol, v prvom rade nespútanú agresivitu, výbuch energie, veľmi vražedné tempá a skvelé melódie, dostala ma už tá v úvodnej „Arising The Black Flame“ a podobne skvelé atmosféry skombinované s neľútostným a riadne čiernym kovom smrti chrlia Poliaci až do konca. Občasná zdravo pochmúrna vyhrávka tam rozhodne nebýva na to, aby sa tu čokoľvek „zjemňovalo“ a ak sa tempo spomalí, tak tiež nie preto, aby ste si vydýchli, ale aby ste lepšie precítili hrôzu, ktorá sa pre vás týči na obzore. Textové posolstvá sú plné satanizmu, odmietania kresťanstva, rúhania a smrti, a v spojení s nekompromisnou hudbou sa dá veriť aj tomu, že to všetko AZARATH myslia vážne. Nakoniec, stačí si pozrieť mená tých, ktorí sa na nahrávke podieľali, a znalci budú vedieť, že peklo tu nie je záležitosťou sezónnej módy.
Mohutný zvuk je v zásade pre túto hudbu úplne presný, a bez ohľadu na to, že aktuálny album Poliakov zvlášť vďaka vokálu - ak by sa spevák podpísal ako Henri Sattler, tak mu to uverím – a viacerým melódiám vyznieva možno aj ako „GOD DETHRONED worship“, len o niečo extrémnejšie podaný, je bodovanie vysoké.
Miernou odchýlkou je niekoľko hlbších vokálnych polôh, aké u GD nenájdeme, a brutálnejšie celkové vyznenie, prinajmenšom v porovnaní s poslednými albumami holandských kráľov pekla. Tí sa rozlúčili mimoriadne mocným dielom „Under The Sign Of The Iron Cross“, ale AZARATH, ich reinkarnácia z čias „The Grand Grimoire“ a „Bloody Blasphemy“, vybavená modernejšou zbrojou, môže od nich víťaznú zástavu prevziať kedykoľvek.
Takto to vyzerá, keď sa nadaní žiaci učili od majstrov a dnes môžu vyučovať oni.
9 / 10
Inferno
- bicie
Bart
- gitary
Necrosodom
- basgitara, vokály, texty
1. Arising The Black Flame
2. Supreme Reign Of Tiamat
3. Crushing Hammer Of The Antichrist
4. Firebreath Of Blasphemy And Scorn
5. Behold The Satan's Sword
6. Under The Will Of The Lord
7. The Abjection
8. Deathstorms Raid The Earth
9. Lucifer's Rising
10. Holy Possession
11. Harvester Of Flames
Blasphemers' Maledictions (2011)
Holy Possession (EP) (2011)
Praise the Beast (2009)
Diabolic Impious Evil (2006)
Infernal Blasting (2003)
Demon Seed (2001)
No konečně se někdo této temné nádhery ujal.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.